Lidová říkadla
Naše husa seděla,
tři mladé vyseděla.
Jedno bylo celé bílé,
a to druhé sivé
a to třetí strakaté
co se na nás díváte?
Naše kočka strakatá,
měla čtyři koťata.
Jedno mourek, druhé bílé,
třetí žluté, roztomilé.
A to čtvrté strakaté,
po mamince okaté.
Kde je kohout? Na dvoře.
Kde je myš? V komoře.
Pejsek je v předsíni,
kočička v kuchyni,
krávy jsou ve stádě,
kozy jsou v zahradě.
Bělounký holoubek vyletí na doubek,
koník je před vrátky, pojedem na svátky.
Proč?
Pro slepičí kvoč, aby slepička nekvokala,
protože nemá proč.
Koko koko kokodák,
kam mám to vajíčko dát?
Kovej, kovej, kováříčku,
okovej mi mou nožičku.
Okovej mi obě,
zaplatím já tobě.
Vařila myšička kašičku,
na zeleném rendlíčku.
Tomu dala, tomu nic,
tomu málo, tomu víc.
Ten plakal, ten skákal,
a ten maličký frr do komůrečky
na homolečky, tam se napapal.
Běží myška po polici,
nese s sebou homolici.
Myško malá, maličká,
uteč, číhá kočička.
Utíkej, utíkej!
Mámo, táto, v komoře je myš.
Pustíme tam kocoura,
on tu myšku vyšťourá.
Mámo, táto, v komoře je myš.
Běhala myška okolo bříška.
Šup do pupíčka!
Myšičko, myš,
pojď ke mně blíž.
Nepůjdu, kocourku,
nebo mě sníš.
Takhle jedou dámy,
takhle jedou páni,
takhle jedou husa-husa-husaři.
Koza má kůzlátka,
kočička koťátka,
pejsek má štěňátka,
slepička kuřátka.
Naše koza strakatá
měla pěkná kůzlata.
Sousedova vedlejší,
měla ještě pěknější.
Sedí liška pod dubem,
má píšťalku a buben.
Na píšťalku píská,
na bubínek tříská.
Pět lištiček přiskákalo,
pět lištiček přichvátalo.
První v kamnech zatopila,
druhá rendlík postavila,
třetí kaši uvařila,
čtvrtá cukrem posypala.
Pátá volá: Hošíčku,
pojď jíst kašičku,
jen si nespal hubičku!